Jdi na obsah Jdi na menu
 


Iniciátory inovace II

 

 

Jako primární inovační iniciátory můžeme označit:

- inovační zisk
- ideologický a mocenský tlak 
Jako sekundární inovační iniciátory označíme například:
 
          - požadavky na bezpečnost technického objektu a jeho provozu po celou dobu jeho životnosti

            - environmentální požadavky na výrobu, provoz a likvidaci technického objektu

- estetické požadavky (průmyslový design a architektura).
Největší vliv na inovace má inovační zisk a také ideologický a mocenský tlak. Další v pořadí, a to stejnou měrou, je bezpečnost práce při výrobě i provozu a enviromentální požadavky - viz další kapitoly. Protože uvedené iniciátory mohou inovační zisk zvýšit i snížit, bývávají postaveny také proti sobě. Proto jsou tyto požadavky přikázány zákony, vyhláškami a technickými normami (viz dále). Dále do této skupiny patří estetické požadavky (tj. design nebo architektura), která opět může inovační zisk snížit nebo zvýšit - jsou však používány dobrovolně.
 
 
Bezpečnost technického objektu a environmentální požadavky na něj
 
1. Normalizace bezpečnosti a normalizace environmentálních požadavků
Požadavek bezpečnosti technického objektu a environmentálních požadavků na technický objekt většinou zvyšují náklady na výrobu technického objektu. Proto by v rámci konkurence výrobci snižovali náklady na úkor bezpečnosti a životního prostředí. Do požadavku pro co nejlacinější výrobě musíme zahrnout i požadavek na co nejmenší znečišťování životního prostředí výrobních technologií nebo technickým objektem samým. Je proto důležité, aby byly státem standardizovány požadavky na tyto dvě oblasti. Všichni výrobci potom mají stejné podmínky.
Podobné požadavky jsou i při provozu technického objektu i zde se tvoří obecně závazné předpisy a standardy pro provoz technického objektu. Do požadavku o co nejlacinější provoz se zahrnuje i požadavek bezpečnosti provozu stroje a vliv provozu stroje na životní prostředí.
2. Bezpečnost technického objektu podle pravidel Evropské unie
      V roce 1985 byl v Evropském společenství ustanoven Nový a globální přístuppředevším k bezpečnosti výrobků, k technické harmonizaci a normám. Mezi hlavní principy tohoto nového přístupu patří, že směrnice EU týkající se nového přístupu budou v členských státech zaváděny povinně. Směrnice dále určují postup ověřování shody a účast nezávislé třetí osoby (notifikované osoby) při ověřování shody technického objektu se směrnicemi a harmonizovanými normami. Harmonizovaná norma je norma spolupracující se směrnicemi a určující společně Základní bezpečnostní požadavky“. Technický objekt (podle směrnic výrobek) může být umístěn na trh jen jestliže splňuje uvedené bezpečnostní požadavky. Jedním z takových požadavků je zpracování analýzy rizik (viz další kapitola).
      Tyto požadavky definují všeobecné cíle bezpečnosti a vysokou úroveň ochrany proti nebezpečí plynoucího z provozu technického objektu. Požadavky jsou uvedeny jako příloha každé směrnice. Směrnice nového přístupu se týkají např. tlakových zařízení, výtahů, hraček, elektrických zařízení, zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu atd.
3. Analýza rizik
Analýza rizik se skládá:
1.         Vymezení hodnoceného systému. Musí zde být určeno co se hodnotí a přesné určení hranic hodnoceného systému, tj tlakové sestavy, viz kap.
2.         Určení (identifikace) nebezpečí. Vyhledávání nebezpečných situací systému, které mohou nastat. Vychází se přitom ze znalostí a zkušeností hodnotitelů.
3.         Určení rizika, tj. určení pravděpodobnosti výskytu specifikované nebezpečné události a jejich následků.
4.         Ohodnocování rizika. Je proces, při kterém se vytváří úsudek o přijatelnosti rizika. V případě, že přijatelná úroveň rizika je nižší, musí se přijmout opatření ke zmenšení rizika. V opačném případě se provede výčet zbytkových rizik.
Zmenšení rizika a volba bezpečnostního postupu není součástí analýzy a posouzení rizika. Analýza rizika je stanovení hranice, identifikace nebezpečí a odhad rizika. Posouzení rizika je analýza rizika a ohodnocení rizika. Ohodnocení rizika vyžaduje postup, kterým by se na základě analýzy rizika vytvoří úsudek o dosažení přijatelného rizika.

 

 

 

a1.jpg

Obrázek  Vývojový diagram analýzy rizik
 
Při provozu zařízení je si třeba uvědomovat, jaké následky mohou být spojeny se ztrátou integrity technického objektu, a to k míře pravděpodobnosti, že tato situace nastane. Tyto dvě komponenty tj. pravděpodobnost události a velikost následků události nám určují velikost rizika provozu daného technického objektu. Nejjednodušší definice rizika je součin uvedených veličin. Ohodnocení velikosti rizika znamená určení, zda je velikost rizika přijatelná. Při provozování technického objektu se tedy zabýváme pravděpodobnosti vzniku události a velikostmi následků a tím určujeme velikost rizika.
4. Identifikace nebezpečí při provozu technického objektu
Jde o identifikaci nebezpečí, které vznikají při provozu technického objektu. Toto nebezpečí je odvozeno z konkrétní konstrukce technického objektu a ze zatížení uvedeného technického objektu, které způsobuje degradaci použitého materiálu. Pro kovy se za uvedenou degradaci bere únava materiálu, creep, opotřebení a koroze.
Výrobce technického objektu by měl dávat provozovateli určitý předpoklad postupu těchto degradačních mechanizmů pro určitou výpočtovou životnost.

Estetické požadavky
Oblast, kde se stýká umění a technika, je kromě jiného i oblast designu a architektury. Architektura "rozdává krásu" technickým objektům ve stavebnictví a design technickým objektům ve strojírenství.
Na otázku, proč člověk požaduje okolo sebe estetické prostředí, tato publikace neodpovídá, avšak tento požadavek může být příčinou vzniku inovace technického objektu a je možno ho zařadit jako součást společenské potřeby. A to tím spíše, že byla např. prokázána vyšší pracovní výkonnost v estetickém prostředí.
I zde může stát umožnit ochranu určitého vzhledu výrobku. V uvedené oblasti v současnosti funguje praxe průmyslového vzoru.
Estetický požadavek a inovace z něj vyplývající mohou inovační zisk zvýšit, ale též mohou výrobu zdražit a je otázka, zda se tato inovace zaplatí zvýšenou poptávkou. Z tohoto důvodu jsou estetické požadavky zahrnuty do této kapitoly tedy do iniciárorů inovace.
 
Poznámka:
Slovo „design“ znamená v původním smyslu v angličtině „tvarování“ tedy jakýkoli návrh, tedy i návrh, který provádí konstruktér, projektant, návrhář hraček, textilu atd., ale i designer v našem smyslu slova. Slovo „design“ chápeme v této práci i v češtině obecně jako umělecké ztvárnění technického objektu, a proto se někdy k tomuto slovu přidává adjektivum „industriální“.